Zanechat po sobě pozůstalost? Nikdy!
Inu, záleží především na našem přesvědčení. Zdá se však, že pro Daniela Craiga (jak uvidíte níže v našem příkladu), platí toto prohlášení beze zbytku.
Úvahy o vlastní smrti asi málokdo řadí mezi své oblíbené způsoby trávení času, a proto bývá promýšlení vlastní pozůstalosti ponecháváno na neurčito. Někteří rádi zamění ono „neurčito“ s „nekonečnem“, neboť „na úvahy o smrti je vždy dost času“. Nakolik se pak dotyční „odkladači“ diví se sice nedozvíme, a koneckonců (přiléhavě morbidním termínem) nelze jim upřít ani to, že majetkové problémy jejich smrtí končí. Mají – li pak pozůstalí zájem, nechť si starosti místního hmotného světa vyřeší, jak umí. Jen výjimečně však půjde o variantu pozůstalými vítanou.
Není překvapením, že ani autor těchto řádků není přívržencem uvedených odkládacích praktik. Předně, jde o nepořádek každého zůstavitele a bylo by nefér tento „úklid“ nechávat na pozůstalých, už jen pokud uvážíme, kolik rodin se podařilo neřešenou pozůstalostí „vnitřně semknout“ a kolik dobrých vztahů „dále utužit“. Málokdy je výsledný stav po dědictví totožný se stavem, na němž by měl zůstavitel za života zájem. Přitom, uvažováno zpětně, bylo v jejích či jeho silách uspokojivého rozdělení anebo jiného vyřešení svého majetku dosáhnout, jen k tomu jaksi chyběla vůle.
Rád bych tímto článkem lobboval ve prospěch podstoupení této – obvykle nejen – časové investice se zamyšlením, jak má být naloženo s tím, co na straně jedné může dědicům pomoci v realizacích jejich životů, ale co má i potenciál způsobit značné vztahové i finanční škody, zůstane-li tato otázka zůstavitelem neřešena.
V příkladu s Danielem Craigem nejde o klasický scénář ledabylého přístupu k vlastní pozůstalosti. Unikum tohoto případu nespočívá ani tolik v komplikované rodinné situaci – kdy dvě jeho děti pocházejí ze vztahu s bývalou ženou, Fionou Loudon, další dvě má potom s ženou nynější, Rachel Weisz, která má navíc dalšího potomka ze vztahu dřívějšího. Nejde ani o skutečnost, že ve společném jmění manželů je zhruba 3,8 miliardy korun. Vpravdě zajímavým je teprve jeho přístup k řešení své pozůstalosti. Jak uvedl pro magazín Candis, jeho záměrem není zanechávat dětem příliš mnoho, přesněji; „Nemíním další generaci zanechávat žádné horentní sumy. Dle mého názoru je sama myšlenka pozůstalosti dost ohavná. Moje filozofie k tomu vlastně zní, ‚darem nebo útratou; dřív, než půjdeš, zbav se majetku‘“.
Ne každý – počínaje jeho dědici – bude mít pochopení pro tento postup. Nutno však dodat, že o vlastních penězích si každý rozhoduje výhradně po svém… A ještě jednu věc dodejme. Vyčerpání peněz k okamžiku smrti? To není vůbec snadný plán.
Přestěhujme na okamžik Daniela Craiga do tuzemska; dle našeho práva bude mít Rachel, jeho děti (se specialitou dítěte nevlastního) nárok na fixní částku z jeho pozůstalosti, pokud jeho zamýšlené načasování, co do zbavení-se majetku k okamžiku smrti, nevyjde. Obdobná práva budou mít jeho pozůstalí i v Anglii, avšak s 40 % dědickou daní, která, ironicky vzato, Danielovi s jeho původním záměrem alespoň trochu pomůže. Legitimně se ale tážeme, opravdu byl jeho záměr takový?
Nemusíme zacházet až do extrémů, kdy zůstavitel dědicům nehodlá zanechat vůbec nic. Častější bude zřejmě situace, kdy zůstavitel pamatuje na dědice alespoň do té míry, aby tyto osoby dál mohli vést život v dosavadních kolejích, vždyť pokud žili se zůstavitelem v takovém rozpoložení až doposud, je jeho – třeba nenadálá – smrt, stěží přiléhavým důvodem k radikální změně. Velmi trefně to popisuje Warren Buffett s konstatováním, že „správná výše pozůstalosti umožní potomkům dělat cokoli, není však tak vysoká, aby jim umožnila nedělat nic“.
O tom, že jde o rozumný záměr, svědčí postup některých našich klientů, jež myšlenku co nejširšího, avšak nikoli rentiérského zabezpečení potomků žádají zakomponovat do svých svěřenských fondů. Důležité ovšem zůstává – vedle přitakání této myšlence – vyčlenit si čas na úvahu výše vzývanou. Najdeme-li v sobě vůli k zamyšlení se nad neveselým tématem, ušetřené prostředky a trápení budou jedním z nejdůležitějších odkazů další generaci.
