Magické mraky

V předchozích článcích jsem se zaměřil zejména na možnosti pozitivního využití svěřenských fondů.

Silně jsem argumentoval proti výrazně přehnané reakci ze strany některých médií, která se soustředila na potenciální problémy a „hrozby“, které by s sebou mohlo přinést zavedení institutu svěřenských fondů. Pozornost byla zaměřina na praní špinavých peněz a na další alespoň teoretické možnosti trestněprávního užití svěřenských fondů. Mnoho let zahraničních zkušeností však ukázalo, že ve skutečnosti, a to i v jurisdikcích s mnohem vyšší mírou zachovávání důvěrnosti informací než je zvykem v České republice, nejsou trusty k těmto účelům využívány. Chcete – li prát špinavé peníze, existuje (bohužel) dost jiných nástrojů, mnohem efektivnějších než jsou právě svěřenské fondy.

Musím říci, že tyto iluzorní obavy byly úspěšně zahnány rozhodnutím vlády o zavedení registru svěřenských fondů. Registr vnímáme jako velmi pozitivní krok, jež usnadní přijetí svěřenských fondů jako legitimního a cenného nástroje pro spravování rodinného majetku.

Existuje zde však mnohem reálnější hrozba, kterou se, jak se zdá, doposud nikdo nezabýval a neřeší ji ani navrhované novely zákona.

Kde je problém?

Jeden ze základních principů mezinárodního trustového práva požaduje, aby měl svěřenský fond pro soukromé účely obmyšlené. Ve většině zemí, je struktura, která předstírá, že je svěřenským fondem, avšak nemá obmyšlené, neplatná. S rizikem zjednodušení některých komplexních právních konceptů, se domnívám, že veškerý majetek (včetně majetku ve svěřenském fondu), musí někomu ‚patřit‘. Pro obmyšlené to znamená, něco, co se v common – law systémech nazývá ‚spravedlivý nárok‘. Znamená to, že i když nemají v tuto chvíli kontrolu nad majetkem, vědí, že je spravován v jejich prospěch a jednoho dne, jej někdo z nich obdrží. Právě tito obmyšlení, kteří mají právo dohledu nad svěřenskými správci, zajišťují, že je svěřenský fond spravován v jejich zájmu.

Z tohoto mezinárodně uznávaného pravidla, platí jedna výjimka (pokud jsme si vědomi – jediná výjimka), nalezneme jí v kanadské provincii Quebec, kde je koncept svěřenského fondu založen na myšlence, že majetek v něm je ‚samostatným dědictvím‘ a tudíž nepatří nikomu. I přes to, pokud založíte v Quebecu svěřenský fond, musíte mít obmyšleného, což jasně vyplývá z § 1267 občanského zákoníku Quebecu, který stanoví:

„Soukromý svěřenský fond je zakládán bezúplatně za účelem zajištění prospěchu určitých nebo určitelných osob.“

Pravděpodobně je Vám známo, že institut svěřenských fondů, tak jak je upraven v novém občanském zákoníku vychází z quebeckého zákoníku, kde tento model funguje úspěšně již přes 20 let. Prohlédneme – li pozorně ostatní ustanovení týkající se úpravy obmyšlených v novém občanském zákoníku, zdají se být téměř totožná s odpovídajícími ustanoveními v zákoníku quebeckém, přesto z nějakého důvodu (snad přehlédnutí?) v české úpravě neexistuje ekvivalent § 1267.

Co to znamená?

Znamená to, že v České republice lze teoreticky založit svěřenský fond bez obmyšlených. Jediné, co české právo požaduje, je stanovení nějakého způsobu, jakým budou obmyšlení určováni, což znamená, že zakladatel jmenuje obmyšlené ‚později‘, až když je připraven tak učinit.

Proč je to špatně?

Znamená to, že nečestná osoba může vzít majetek a jednoduše jej ukrýt do ‚magického‘ mraku, kde zůstane, aniž by někomu patřil a to dokonce vskutku bez uvedení ‚potenciálních‘ vlastníků. Někdy později pak může zakladatel jmenovat jakoukoli osobu (včetně sebe) k přijetí peněz. Skvělý nástroj pro odražení nároků věřitelů? Myslíme si to – protože to zakladateli otevírá možnost, aby ‚dal pryč‘ svůj majetek, zachoval si nad ním kontrolu během svého života, a aby rozhodl, kdo jej dostane nebo si jej vzal zpět, kdykoli bude chtít.

Neumím si představit, jak by taková struktura obstála před soudem, ale vzhledem k tomu, že se něco takového zdá být právním řádem České republiky vysloveně povoleno, stát by se to mohlo.

Z mého pohledu člověka s mezinárodní zkušeností, se to zdá být zásadní chybou. Jak jsem řekl dříve, veškerý majetek, včetně majetku svěřenského fondu musí někomu ‚patřit‘.

Zdá se, že české právo povoluje zahalení majetku do ‚mraku‘, který je vytvořen a kontrolován zakladatelem. Nemusí existovat žádná osoba nebo skupina osob, která by měla mít z majetku prospěch, a to vše s oprávněním zakladatele převést takový majetek kdykoli na nejmenovanou třetí osobu (nebo si jej vrátit). Nejsem si jistý, co tato ‚struktura‘ znamená, ale jsem minimálně toho názoru, že něco takového nelze označovat jako svěřenský fond a ideálně by to vůbec nemělo být povoleno zákonem.

Doufejme, že tento nedostatek v českém právu bude vyřešen příštími novelami občanského zákoníku. Vše co by bylo třeba, je přidání několika slov, tak jak je můžeme nalézt v občanském zákoníku Quebecu.