Opatrně na špatně napsanou smluvní dokumentaci
Po 10 měsících života v českém zákonodárství již potkáváme svěřenské fondy v praktickém životě. Nejen jako zkušební, když si někdo testuje jejich zakládání, ale již jako snahu o skutečné řešení životních situací. To je opravdu velmi pozitivní vývoj. Tento nový právní nástroj v českém právu je velmi dobrý pro řešení problémů v běžném životě pro mnoho lidí.
Co ale není dobrá zpráva, je, že zejména vzhledem k malým zkušenostem se svěřenskými fondy, velká část z nich je založena na fatálně nedostatečné smluvní dokumentaci. A to ne z legálního pohledu, tam je zákon velmi tolerantní a dovoluje zlegalizovat svěřenský fond téměř na jedné stránce A4. Hlavní problém je v nedostatečném obsahu smluv. Potýkáme se s absencí zvykového práva, které v ostatním zemích kde svěřenské fondy (trusty) fungují, přebírá velmi často rozhodující úlohu.
Nečekané a nepříjemné věci se bohužel stávají. Žádný správce nechce skončit před soudem, kde bude čelit žalobám beneficientů (obmyšlených osob) nebo dalších, kteří budou napadat platnost svěřenského fondu. Další složitá situace může přijít v okamžiku, kdy správce nebude vědět (nebude mít dostatek podkladů od zakladatele) jak reagovat, co dělat, jak rozhodnout v dané situaci. A opět zbyde jen cesta k soudu jako jediné řešení.
Naštěstí v mnoha ostatních zemích, kde svěřenské fondy a zvykové právo fungují již dlouhá staletí, se s těmito situace již dávno snadno vypořádali. A tyto problémy se stávají, na základě našich zkušeností, zejména kvůli nedostatečné a obsahově špatně napsané smluvní dokumentaci.
V České republice je toto nebezpečí, vzhledem k malým zkušenostem, ještě o to větší. Bohužel mnoho specialistů, kteří svěřenské fondy fondy připravují, si tohoto nebezpečí není moc vědomo.
V zemích, kde je zvykové právo zavedeným nástrojem, za stovky let existence svěřenských fondů existuje mnoho případů řešení. Co je ještě důležitější, existuje tam rozvinutá judikatura, která specifikuje hlavní principy, jak reagovat a konat v daných situacích svěřenských fondů. Jinými slovy, právo týkající se svěřenských fondů je velmi detailní a obsáhlé. Jen jako příklad – současné vydání The Law of Trusts and Equitable Obligations, autoři Robert Pearce, John Stevens a Warren Barr, je jednou ze základních právních publikací týkajích se svěřenských fondů. Tato kniha má 1072 stran a je to samozřejmě jen shrnutí hlavních bodů práva svěřenských fondů. Vzhledem k tomu by mnoho specialistů na právo svěřenských fondů nemělo snít o tom, že založí svěřenský fond s doprovodnou smluvní dokumentací kratší než dvacet stránek a v mnoha případech ještě o mnoho delší.
Tahle hora papíru není založena na specialistově představě, že čím delší je dokument, tím lépe to vypadá a tím vyšší bude poplatek. Toto množství stránek je pro korektní legalizaci a hlavně co možno bezproblémový další život svěřenských fondů naprosto nezbytné! Dokonce s těmi 1072 stránkami v zádech vyvstává mnoho otázek k zodpovězení: “Co když jediný správce zemře? Co když dva ze správců nesouhlasí s rozhodnutím? Co když všichni beneficienti zemřou při leteckém neštěstí? Co když všichni správci zemřou naráz při leteckém neštěstí? Co když všichni správci rezignují ve stejném okamžiku? Co když správce začne rozhodovat nevhodně (v rozporu s vůlí zakladatele)? Co když správce zbankrotuje? Co když beneficient zbankrotuje? Co když beneficient nesouhlasí s rozhodnutím správce? Co když zakladet změní svoje rozhodnutí a bude chtít všechen majetek zpět? Co když změna daňového nastavení v budoucnu učiní svěřenské fondy nevýhodnými? Co když…?”
Porovnejte to se situací v České republice, kde máme jen 27 paragrafů Občanského zákoníku o svěřenských fondech a nemáme přístup k 1072 stránkám zvykového práva.
Občanský zákoník stanoví, že ustavit svěřenský fond lze jen se dvěma dokumenty – Statutem svěřenského fondu a Smlouvou mezi zakladatelem a správcem. Nespecifikuje délku obsahu, takže oba mohou být každý na jedné stránce. To je také bohužel způsob, jak jsou některé ze současných svěřenských fondů založené. Ale dvě stránky A4 rozhodně nemohou obsahovat odpovědi na všechny “Co když…?” otázky. Je pravdou, že v České republice je tomu tak proto, že Občanský zákoník je tak stručný a protože nemáme v zásobě další právní nástroje pro řešení. Proto potřebujeme o mnoho více stránek dokumentace než v ostatních zemích, abychom zabránili většině špatných výkladů a problémů v budoucnu.
Bohužel to znamená, že mnoho z těchto “jednostránkových” svěřenských fondů skončí v budoucnu s problémy a před soudem, který bude muset rozhodnout. Na jednu stranu je to dobrá zpráva, protože to znamená, že české soudnictví získá mnoho zkušeností s rozhodováním sporných záležitostí okolo svěřenských fondů, ale rozhodně to není dobrá zpráva pro klienty, jejichž svěřenských fondů se to bude týkat.
Další faktor kritický pro udržení integrity svěřenského fondu po založení je jeho korektní a profesionální administrace. To zahrnuje kromě jiného i striktní písemnou evidenci všech rozhodnutí a plnění rozhodnutí správců v Knize zápisů. A pokud je svěřenský fond založen jako určitá součást zakladatelových osobní finančních řešení problémů a dluhů, tak povede také s největší pravděpodobností k problémům a k nezdaru.
V České republice je doposud několik společností, ke kterým se hrdě hlásíme, které připravují dokumentaci pečlivě a se snahou o zahrnutí všech možných “Co když..?”
Pokud zvažujete založení svěřenského fondu, buďte si jistí, že váš poradce ví, co dělá. Pokud se vám prezentuje s “jednostránkovým” řešením, řekněte mu raději “Ne, děkuji.”. Ušetříte si tím mnoho problémů do budoucna.
